Odpuštění
je bránou k radosti

Schopnost odpouštět je podle mě naprostý základ pro jakýkoliv rozvoj, posun a vůbec pocit radosti a svobody v životě.

Odpuštění přináší osvobození a mír, v nás samotných i v rámci celé společnosti.

Makrosvět je nekonečným fraktálovým odrazem mikrosvěta a naopak.

Všichni si v hloubi duše přejeme pohodu a mír v našich životech i na celém světě.

Putovali Dva mniši. Jednoho dne je cesta zavedla k rychlému a rozvodněnému potoku. Jak zvažovali nejlepší způsob, jak jej překročit, přiblížila se k nim krásná dívka. 

Tradicí budhistických mnichů byl slib celibátu, mniši se tedy s krásnými dívkami moc často nesetkali. Žena vysvětlila, že se musí dostat na druhou stranu potoka a nedokázala jej překročit. Požádala je o pomoc.

Jeden z mnichů po vyslechnutí jejích potíží vzal ženu do náruče a přenesl ji na druhý břeh. Vřele mu děkovala a on poté šel dál. Když jeho bratr mnich přebrodil potok, oba pokračovali v cestě. Bylo mezi nimi najednou nepříjemné ticho. Bratr mnich vypadal pobouřeně a naštvaně.

Mnich se svého bratra zeptal, co zapříčinilo jeho špatnou náladu. Bratr nakonec vybuchl ve vzteku: Nechápu, jak a proč jsi se mohl dotknout té ženy. My mniši jsme dali slib, že se ženami nebudeme nic mít.

Po chvíli zvážení první mnich klidně odpověděl: Bratře, já jsem tu ženu nechal tam u potoka, ty ji stále neseš?

Když žijeme zcela ponořeni v iluzorní představě o tom, kdo jsme my a ti druzí, můžeme se domnívat, že odpuštění je jakýsi náš akt milosti a blahosklonnosti vůči druhým. Z pohledu jednoty však není rozdíl mezi námi a těmi ostatními.

Ostatně ani naše podvědomí nevnímá žádný rozdíl, když cítím záš‘ť vůči druhému, je to pořád ten pocit zášti, který mám v sobě a ubližuje především mne samotné.

A samozřejmě pokud sama sobě něco vyčítám, promítá se to i do vztahů k druhým lidem a světu. Jsme mistři v projektování čehokoliv navenek.

Vždy je v chodu jednoduchá energetická dynamika – když odpustíme, může nám být odpuštěno.

Pocit viny, ať už namířený ven nebo dovnitř, je jako malý otravný kamínek v botě, který ale časem může rozedřít celé chodidlo. Nebo gumový pás přivázaný ke stromu v bažině, který nám třeba dovolí udělat pár kroků, ale pak nás zase stáhne zpátky do mokřad. 

Odpuštění je zvláštní medicína. Když ji dáme druhým, vyléčí rány v našem srdci. 

Neodpuštěním se vlastně stále držíme minulosti, uchováváme v sobě určitou zablokovanou energii, která vytváří určité napětí a může se časem projevit i ve fyzickém těle.

Uchováváme tak v sobě také určitou energetickou či myšlenkovou stopu, která se neustále projevuje ve vztazích, prostředí a událostech v přítomnosti. Odpuštěním se od těchto vzorců osvobodíme a uvolníme prostor pro něco nového. 

Pokud se nám nechce odpustit, protože máme pocit, že jsme přece v právu, můžeme se zeptat sami sebe:

Odpuštění neznamená, že tím schvaluji to, co udělal ten druhý člověk, nebo i já samotná. Mnohdy nejednáme z lásky, ale ze strachu, bolesti, zranění, to vše pramení ze zapomnění na to, kdo jsme. Rozpoznávám však pravou podstatu druhého a sebe, která je vždy čistá a dobrá.

Odpuštěním se osvobodím od následků a energie nějakého činu nebo situace, propustím se z minulosti a neharmonických karmických vazeb.

Naše odpuštění není podmíněné tím, aby se druhý člověk změnil nebo vykonal nějaké odčinění. Každý má právo na to dělat chyby, učit se svým vlastním tempem, zůstat na místě, kde je anebo se probudit jako nový člověk.

Já se mohu vydat úplně jinou cestou, případně udělat nějaká opatření. Ale jsem při tom vnitřně svobodná, bez strachu, zášti, hořkosti či odsuzování.

V rámci vztahů potřebujeme především odpustit druhým, že nebyli a nejsou tím, kým jsme je chtěli mít.

Občas nám v odpuštění brání pocit nějaké vlastní hrdosti, kdybychom odpustili, vlastně bychom se ponížili, projevili svou slabost, nechali druhé nad námi vyhrát. Do pozice oběti se uvrháme jedině my sami. Vždy máme k dispozici jinou perspektivu.

Pokud se podíváme očima pravého já, naší podstaty, očima lásky, vídíme, že vlastně ani není co odpouštět, protože zde vina neexistuje.

Každá bytost je aspektem božího vědomí, které tu poznává sebe sama a celá realita která nám připadá tak skutečná je jen takový sen tohoto vědomí.

Realita je vždy zrcadlovou nebo rezonanční odpovědí na naše vlastní vibrační pole. Každý člověk a každá situace je náš učitel.
Každé setkání, každá událost je pro nás příležitostí, jak poznávat a prohlubovat lásku. Prolomit skořápku do které jsme uzavřeli své srdce. Příležitostí poznat sebe jako hodného lásky.
Rozpoznáme lekci, naučíme se, co jsme potřebovali, poděkujeme svému učiteli a můžeme jít dále.

Paul Selig ve své knize napsal : nemůžeš být světlem a držet druhého v temnotě.
Co držíš v temnotě, stahuje tě tam k sobě.
Skutečná svoboda nastane, až se trůn vzdá svého krále. Zde je králem myšleno naše malé já, někdy také nazývané ego.

Zde jsme vázáni právě karmickými zákony a spojeními. Ve chvíli, kdy sesadíme tohoto krále z trůnu, osvobodíme se od podmínění a minulosti. Skutečná ničím nepodmíněná láska je pravým vládcem nad všemi zákony. Odpuštění je akt lásky, který rozpouští veškerou minulost i karmu.

Existuje jen teď. Teď neexistuje minulost, ta je jen ve formě našich vzpomínek a významů jaký jsme jim připsali. V každé chvíli se mohu znovu rozhodnout, kdo jsem já a kdo jsou druzí.

Vtip je v tom, že tomu moc nevěříme a stále máme tendenci se vracet do zaběhlých vzorců.

Potřebujeme nějaký postupný proces a různé metody, abychom sami sebe přesvědčili a uvěřili, že už se do těchto vzorců a minulosti vracet nemusíme.
Není na tom nic špatného.

Osobně doporučuji mít nějaký nástroj pro odpouštění v naší alchymistické KPZtce.
Přijde vhod. Jako takový mentální septonex a univerzální čistící a dezinfekční prostředek v jednom.

Použít můžeme například Hooponopono. O něm jsem sepsala samostatný článek, najdete jej níže.

Osobně ráda používám ještě jinou pomůcku, speciální mantru odpuštění. Je skvělá, a opravdu účinná. Pracuje oběma směry, zároveň odpouštím druhému i sobě. Rozpouští disharmonické karmické vazby z tohoto i jakýchkoliv jiných životů.

Pokud vás nebaví číst, můžete si tento článek poslechnout na Youtube

Pokračujte ve čtení

Všechny články